Česká chůze hledá cestu mezi úspěšné země z pohledu Evropy a světa.

Poslední dva roky prochází naše disciplína turbulentním obdobím. Tak jako vše v současném nejen sportovním světě ji ovlivňují problémy plynoucí z epidemie. Dále dochází i k jejím organizačním změnám nejen v rámci IAAF, ale také v našem domácím (českém) prostředí.

K napsání příspěvku mě přivedl poslední článek s uveřejněnými žebříčky na těchto stránkách.

Pořadí závodníků asi tak nějak zhruba vystihuje realitu (udivila mě pouze absence Jardy Morávka v celkovém pořadí), ale vyhlašovat v dnešní době moji osobu jako nejlepšího trenéra rozhodně nevystihuje práci posledních let, pokud se nechceme vracet do minulých dekád a chceme hodnotit současnost. Protože to dnešní „blýskání na lepší časy“ má zcela jiný základ, než (i několik světově vynikajících) výsledků jedinců z minulých let.

Ten největší rozdíl proti nedávnému způsobu práce má jméno SPOLUPRÁCE. Kdysi jsem prohlásil, že pokud někdo zná lepší cestu ke špičkové sportovní výkonnosti a chodeckým výsledkům, že se rád vedoucího trenérského postu vzdám a budu pomáhat dál, podle svých schopností. Faktem je, že s jedinci se mi dařilo a z pohledu mezinárodní scény tito jedinci do počtu rozhodně nebyli. Myslím, že posledních 20 let jsme vždy měli v českém dresu reprezentanta, za jehož výsledky jsme se nemuseli stydět. Ale širší základnu a systém, v kterém by se „táhlo za jeden provaz“ se mi rozhodně tvořit nedařilo. Všechny snahy vycházely naprázdno, a i když výsledky jedinců byly vynikající, nedokázal jsem nikdy vytvořit právě ten systém a návaznost. Vím, že svému pokračovateli ve funkci chodeckého trenérského šéfa jsem nechával nelehký úkol.

V posledních 2 letech jsem absolvoval mnoho tréninkových táborů a desítky společných tréninků pod taktovkou nové šéftrenérky Kačky Čermákové. S údivem a s rostoucím respektem jsem sledoval její způsob práce i talent k diplomatickému jednání na všechny strany „nahoru i dolů“. Sledoval jsem, jak získává pozici a respekt na atletickém svazu, sledoval jsem její komunikační schopnosti směrem k trenérům a je skvělé, jak se s ní závodnický chodecký kolektiv donedávna složený z jedinců zaměřených na sebe, mění ve spolupracující partu. Udivil mě koncepční, nekompromisní a přitom bezkonfliktní přístup, který začal být většinou závodníků všech generací (i trenérů) přijímán a uvědomil jsem si, že sám chci a umím její vedení respektovat. To, že se s určitou dávkou nedůvěry a nepochopení potýká u starší (spíš funkcionářské) generace mě mrzí, ale asi je to daň za odvahu a mládí a to, že sportovně nevyrostla mezi chodci.

Nebyla to moje „slabost“, nebo bázlivost, která mě vedla k předání otěží. Bylo to jen věcné vyhodnocení vzniklé situace, kdy se na české chodecké scéně objevil ambiciózní mladý trenér s obrovským tahem na výkon, ochotný se učit a prakticky trenérsky růst, který ale měl diplomaticko-organizační schopnosti, které mně chyběly a chybí. Katka je člověkem na svém místě! Hledá a umí hledat a podpořit jedince, kteří chtějí a jsou ochotni jít takzvaně na hranu, přitom umí tvořit spolupracující kolektiv a tlumit eventuální konflikty. Přitom je mladá, neopovrhuje zkušenostmi a umí využít to, co už dříve se ukázalo jako funkční. Pro špičku umí využít funkční minisystém, který dlouhé roky funguje. Česká chůze má velkou kliku, že se někdo takový v jejím středu objevil. A to, že nebyla „vychována“ chodeckým prostředím mi připomíná moje začátky, kdy si velmi dobře pamatuji, jak mi byl „vyčítán“ nejen nechodecký, ale i neatletický původ. (A ve stejné situaci byl třeba Jirka Šorm, který jako jeden z mála dovedl pracovitost a výkony z mladých chodců doslova vydolovat).

A jsme u toho, proč se necítím být současným nejlepším chodeckým trenérem. Na tuto pozici mě postavilo nesprávné pochopení současné situace. Roky jsem hledal blízkého spolupracovníka, kterého bych mohl „profesionalizovat“. Obrovskou oporu trenérsky (už desítky let) mám v Jirkovi Šormovi, který ale pro nové vedení svazu byl „neprůchodný“.

Nedávno se (i díky reorganizacím na ČASu) dostala do našeho vedení schopná, pracovitá a chytrá mladá ženská, která může dlouhé roky koncepčně pracovat, a já jí mohu ještě pár let účinně pomáhat. Snaží se stavět systém, v kterém z množiny spolupracujících výkonnostně slušných chodců budou ti nejodhodlanější a nejlepší mít možnost do „světa a Evropy“ zasáhnout. Jsem rád, že jí mohu v tomto úsilí k něčemu být a že zatím jsem potřebnou a platnou součástí vznikajícího celku. V té poslední době se už rozhodně nedá říct, že já stojím trenérsky za výsledky většiny chodců z čela ankety. Jde o týmový výsledek pracovní spolupráce, kdy je nemožné kvantifikovat míru trenérské zásluhy na něm. Hlaváč, Gdula, Ďurdiaková, Morávek, Martínková, Zikmundová a za nimi řada dalších talentovaných mládežníků…Viděl jsem i naprosto pohodový vzájemný způsob komunikace Kačky s Anežkou Drahotovou, která stále je kartou s nesmírným reprezentačním potenciálem. Dnes to není o nějaké „přetahované“ o závodníky a zásluhy. Není zcela jedno, jestli poměr zásluh třeba v tom současném trenérském tandemu je 50%:50%, nebo 55%:45% a podobně? Na základě spolupráce vznikla úspěšná skupina a přidávají se k ní další. To není málo a je to něco, co tu léta chybělo…

Proto nechci, aby v této skupině se rozlišovalo, kdo má jaký podíl na výsledku. Kdo v té dané chvíli víc pracuje s jedním, nebo druhým závodníkem. Ať se to líbí, nebo nelíbí, tato skupina je nyní jasnou páteří reprezentace a bez rovnocenné spolupráce by byly její výkonnost a výsledkový potenciál výrazně nižší. Proto prosím – berte všichni tuto skupinu jako funkční celek. Nic víc, nic méně.

Doufám, že jsme v české chůzi využili ten „divný“ rok k reorganizaci vedení reprezentace a vytvořili základ reprezentačního týmu, který by českou chůzi mohl důstojně reprezentovat i na domácí půdě, protože v letech 2021, 2023 a 2025 budeme pořádat Mistrovství Evropy chodeckých družstev na skvělé poděbradské trati. A věřím, že uspějeme nejen zde. Katce se daří rozpohybovat systém, který mně se léta nedařil vybudovat. Ona je dnes tím tmelícím faktorem, v kterém se i mně lépe trenérsky pracuje. Je mi dobře v pozici člena týmu, který vede člověk, u kterého chápu, kam směřuje a co je jeho cílem!

Dnes bych si možná zasloužil ocenění za dřívější výsledky, ale jsem si jistý, že současným nejlepším trenérem, který stojí za  nadějnými výsledky, je TÝM – vedený právě tou mladou holkou!

Popsal jsem situaci jen z pohledu trenérského zabezpečení a je samozřejmé, že bez toho, aby mládežničtí trenéři do systému pouštěli další závodníky, bez podpory rodičů, bez systému závodů a jejich pořadatelů, dobrých rozhodčích, bez spousty dalších obětavců kolem té naší disciplíny, se určitě také neobejdeme.

Do Nového roku 2021 a i do dalších let chci Vám všem popřát zdraví, pohodu, nadhled a té naší disciplíně pochopení nás všech zúčastněných, že záleží jen na nás, jak budou mezinárodní chodecké výsledky vypadat. A že by byla škoda dnešní šanci prohospodařit.

Ivoš Piták - bývalý dlouholetý šéftrenér chůze😊