MS v atletice 2025 Tokio: 35 km chůze mužů a žen, 13.09.2025
- Redaktor
Skvělý Evan DUNFEE z Kanady a naprosto fascinující a nepřemožitelná Španělka Mária PÉREZ zaslouženými Mistry světa 2025 v Tokiu v chůzi na 35km! Dominik ČERNÝ 7. místem naprosto šokoval nejen celé Slovensko, ale celý svět a stává se doslova černým koňem chůze!!! BRAVO, BRAVO, BRAVO!!!! Fantastický závod zvedal z postelí i hodně dlouho po půlnoci (SELČ). Óda na chodecký sport!!!
Autorka článku: Lucie Nekulová
Zdroj všech fotografií: Český atletický svaz / Soňa Maléterová
Světový atletické šampionát odstartoval nejdelší chodeckou tratí v sobotu v 7:30 ráno.
Tedy pro Japonce, našinec si musel přivstat a pokud si chtěl užít přímý přenos, vstávalo se po půlnoci. A kdo si vstal, mohl si říci, že každá minuta před Tv stála rozhodně za to.
Poprvé od MS v Bejingu 2015 se chodci při startu i finiši vrátili na stadion. Na startu nestál světový rekordman Stano pro zranění, odhlásil se i Pintado. Největším favoritem tak byl bezesporu kanadský rekordman z Dudinců Dunfee. V ženách nechyběla žádná z favoritek.
Společný start mužů a žen vyslal na trať impozantní masu chodců a chodkyň. Do čela závodu se ihned vydal slovenský chodec Dominik Černý, který je znám spíše atletickým fajnšmekrům. Nebo těm, co jedou na sociálních sítích, ale je otázka, kdo z nich si vzpomněl na budapešťskou žádost o ruku. Spíše jeho úprk vpřed zvedl nejedno obočí a když jej následně převálcovala skupina favoritů, někdo si mohl říci “tak má doslova 5 min slávy za sebou”. Chyba lávky!
V hlavní skupině nechyběl nikdo z favoritů. Po 10km se rozhodli osmnácti člennou skupinu roztrhat Japonci a vyrazili do útoku. Nástupu Kawana a Katsukiho se chytil německý favorit Linke, který cítil, že medaile by mohla být blízko. Trojice si rychle vybudovala cca 10 sec náskok a ten dál navyšovala. Na chvostu skupiny pronásledovatelů vlál Karlström a na 14km už začal výrazněji ztrácet. Po Paříži mu závod nechutnal ani v Tokyu. Ze skupiny odpadal a zase se do ní vracel Bonfim, příliš aktivně nešel ani Dunfee. Linke tempo Japonců příliš dlouho nevydržel a po 4km začal pomalu ztrácet. Jeho místo zaujal ekvádorský atlet Hurtado. Dotáhnout se snažil Dunfee i Francouz Quinion. Průběžně se propadal a zase dotahoval na pronásledovatele Bonfin.
Na 27 km zaútočil Hurtado a rychle se vzdálil dvojici Japonců, kdy Katsuki začínal ztrácet. Hurtadovo vedení nemělo dlouhého trvání, během jediného okruhu byl stažen do penalty zóny, kde si počkal 31/2 minuty a závod dokončil na 9. místě.
V tu dobu se na trati začínalo opravdu hodně trpět. Trápícímu se Linkemu to prostě v tomhle počasí nejelo, ale Quiniona v cestě za bronzem zastavily křeče takového rozsahu, že jej bolest vystřelovala do výše (viz Tv záběry). Jak dokázal tohle rozejít, je otázkou, ale pokračoval. 5km před cílem se bojující Dunfee dostal před Katsukiho a velmi rychle přejel i Kawana. Ani domácí závodník vysokou vlhkost spojenou s horkem neustál a začal mít viditelně vážné zdravotní potíže a pohled na něj byl chvílemi dosti děsivý.
3km před cílem měl Dunfee náskok na třetího Bonfina minutu a zdálo se, že je rozhodnuto. Jenže v posledním okruhu, cca 1km před cílem, se Kanaďan chytil za zadní stehno, chvíli poté byl nucen zastavit, křeč rozmasíroval a ledem z osvěžovačky se snažil chladit křečující nohu. Náskok se sice ztenčoval, ale Bonfim jej nemohl vidět a to rozhodně byla velká kanadská výhoda.
Evan Dunfee prošel jako první bránou borců a o 300 m později si na krk pověsil zlatou medaili. A jak sám řekl, nikdy neabsolvoval nic tak strašně těžkého. Výkon 2:28:22. Dokonalá velká japonská pomsta za Rio, kde jej ne úplně slušně převálcoval fyzickým kontaktem Japonec Arai a urval tehdy ne úplně čistý bronz. Stříbro bral brazilský Caio Bonfim o 33 sec zpět. I přes totální kolaps Kawana, Japonsko se mohlo radovat. Stadion burácel, když bránou borců vešel na stadion bronzový Hayato Katsuki. Čest čínské chodecké školy zachraňoval na čtvrtém místě Zhou. Nejlepším z evropských chodců byl neuvěřitelně trpící otec olympijského miminka Charlie, Aurélien Quinion, který nedokázal posledních 100 m pokrčit nohu a kolébajíc se na křečujících nohou docházel v slzách zklamání a bolesti. Pokud někomu ve výčtu chybí moderátory avizovaný korejský chodec, tak ten závod nedokončil. Vloudila se chybička.
Sedmým místem šokoval Dominik Černý ze Slovenska, který šel svůj životní závod a dokončil za Španělem Chamosou jako třetí z Evropanů. Němec Linke dokončil jako 14, 13 min za svým letošním nejlepším výkonem! Nebohý Kawano prošel vytřeštěně cílem na 18.místě a co se dělo následně opravdu nebylo hezké na pohled. Vynikající 20. místo bral nejstarší chodec na startu, nezlomný Portugalský veterán Joao Vieira. Na 21. místě se s kariérou rozloučil francouzský šampion “Keke” Kevin Campion.
Českou chůzi zastupoval kladenský chodec Vítek Hlaváč. Vítek se kvalifikoval splněním požadavku ČAS v Poděbradech, kde předvedl národní rekord 2:31:44. Vítek se od začátku pohyboval na úrovni 30. - 35. místa. Po 20 km plánoval sbírat odpadlíky, bohužel zrychlit nedokázal, i jeho úmorné podmínky otočily. Závod dokončil na 31.místě na hodně toporných nohách a i on se za cílem pomalu sesul k zemi. Výkon 2:44:08 ho jistě netěší, pravdou je, že v Tokyu bouchli i jiní. Někomu počasí nevadilo, někdo se dokázal otřepat, někdo prostě dopochodoval do cíle jako Karlström či Linke. Nebohý Slovenský chodec Morvay byl stažen z trati ve chvíli, kdy už šlo o zdraví. Hodnotit výkon závodníka z pohodlí našeho gauče, především výkon v tokijských podmínkách, prostě nejde.
Zajímavé bylo, že ženy zvládaly obtížné podmínky mnohem lépe. I tam pozorný divák viděl pár kolapsů, ale i v cíli vypadaly ženy jako že se vlastně tak moc neděje. Zatímco závod mužů byl plný zvratů a napětí, ženy předváděly sice kvalitnější soutěž pohledem časů, ale vývoj byl o dost jednotvárnější.
Na pátém kilometru už byla výrazněji v čele skupinka největších favoritek - Palmisano, Torres, Pérez, García León, Li Ma a Li Peng. Občas zatáhla Pérez, ale ženy se držely pospolu, jedinou odpadnuvši byla Li Ma. 13 km před cílem se Peréz podařilo dopárat García León a postupně začala odpadat i druhá z Čínských chodkyň Li Peng. O kilometr později zatáhla Pérez znovu a nikdo nedokázal reagovat. Palmisano následně odešla Torres a bylo rozhodnuto.
Neskutečná Španělka Mária Pérez dokázala v přetěžkých podmínkách dojít v čase 2:39:01, necelé 2 minuty za vlastním světovým rekordem! Pro srovnání, Dunfee na svůj rekordní výkon z Dudinců ztratil 7 minut. I Antonella Palmisano předvedl špičkový čas - 2:42:24 (3 minuty za svým národním rekordem). Paula Torres, vítězka z letošních Dudinců, dokonce zlepšila národní rekord - 2:42:44. Padlo několik osobních rekordů, Slovenka Burzalová šla svůj druhý nejlepší výkon kariéry a finišovala na 12. místě. Prostě ženám Tokyo sedělo o dost více, než robustnějším mužům.
Bohužel žádná česká chodkyně se kvalifikovat nedokázala.
35 km trať svůj krátký život ve světle ramp končí. V Tokyu nám chodci předvedli úžasnou a napínavou podívanou. Smutným faktem je neúčast Jaromíra Morávka. Ten sice prošel rankingem a opakovaně prokázal vysokou výkonnost, potvrzovací limit ČAS však nesplnil a i přes apel mnohých šéftrenér ČAS odmítl argumenty ohledně věku a potenciálu do budoucna, divokou kartu neudělil. Zrovna v Tokyu by se Morávek naučil hodně. Věřme, že to Jardu neodradí a bude se snažit Vítkovi šlapat na paty. Oba dva příští rok čeká nová, maratonská vzdálenost. Budeme doufat, že při ME uvidíme českých chodců na startu více. Je kde brát. Z mužů je tu krom Hlaváče s Morávkem Zajíček, nejmladší z party Kukla, k tréninku s vrací Martínková, obrovský výkonnostní skok předvedla na 20km trati Klimentová a třeba opět překvapí Franklová.
Ale to je příští rok. Teď nás čeká v sobotu (20.9.) nad ránem bitva na 20km. Muži a ženy půjdou tentokrát odděleně a tak to bude předlouhá noc. 35 km závod ukázal, že to bude stát za to.
